Ocelové konstrukce, jež se využívají pro výstavbu montovaných hal, musí být vždy navrženy tak, aby:
- byly bezpečné
- vyhovovaly potřebám uživatele
- měly potřebnou trvanlivost
Trvanlivostí ocelové konstrukce se myslí trvanlivost po dobu předpokládané životnosti, v daných provozních podmínkách a realizovaném stavu.
Posudek spolehlivosti konstrukce rozlišujeme na kritéria bezpečnosti a kritéria použitelnosti.
Při posuzování spolehlivosti ocelových konstrukcí vycházíme z hlavních metod, kterými jsou metody deterministické, polo pravděpodobnostní a pravděpodobnostní.
U deterministických metod to jsou plastický návrh a metoda dovoleného namáhání, u polo pravděpodobnostních se jedná o metodu dílčích součinitelů (mezní stavy), pravděpodobnostní metody se dělí na analytické a simulační.
Ocelová konstrukce musí mít požadovanou spolehlivost, jenž se běžně ověřuje také výpočtem pravděpodobnosti poruchy.
Při navrhování ocelových konstrukcí nesmí být překročen žádný z mezních stavů, proto se musí vždy zvažovat všechny případné situace, do nichž spadá i běžné využívání, instalace, opravy a nehody.
